Ondřej Neff, Kosovo a Česká republika:
Ukoptěnost českého politického komentátorství
Jan Čulík
Otevřel jsem si v pátek 16.4 po dlouhé době zase Neviditelného psa. Ondřej Neff tam ostře kritizuje české komunisty, že chtějí podat trestní oznámení na některé české vedoucí politiky za jejich podporu leteckých úderů NATO v Jugoslávii.
Znovu a znovu mě zaráží, když čtu tyto komentáře, jejich zvláštní kvalita, kterou nemohu nazvat jinak než ukoptěnost. V komentářích tohoto druhu jsou logické zkraty a projevuje se v nich neznalost širšího mezinárodního diskursu. Svou ukoptěnost přitom předkládají jako oficiózní, "normální", establishmentový názor. Rozčilují se pak, "jak je možné, vyráží to dech", že někdo může zastávat jiný pohled na věc. Skutečnost je přitom daleko složitější. Překvapuje mě však, že i fakta, která jsou dávno známa (co přesně je zavádějícího na hlasování v Aréně v České televizi) Ondřeji Neffovi nepronikla do mysli.
K jeho komentáři je možno říci stručně toto:
Komunisty nelze obviňovat "z drzosti, která až vyrazí dech", že chtějí připisovat českých vedoucím představitelům odpovědnost za bombardování Jugoslávie. Tuto odpovědnost tito vedoucí představitelé mají a sami to dobře vědí. Nikdo jim ji neodejme. To, že visí otazník nad leteckými údery, automaticky nezpochybňuje vražednost a zločinnost Miloševičova režimu. Dosud ale není jasné, jaký bude konečný úsudek světového společenství a historie nad touto válkou. Byly letecké údery nejrozumnější politikou v této věci? V současnosti, alespoň v západních zemích, mají politikové pro letecké útoky podporu. Zda to byla správná politika, nikdo zatím neví. Vojenští představitelé nyní většinou konstatují, že byly letecké údery z profesionálního hlediska velmi nepromyšlené. - Jiná věc je, že z toho zřejmě chtějí čeští komunisté vytloukat domácí politický kapitál. To ovšem nedělají na české politické scéně jen oni. Pokud tomu tak není, proč rovnou nežalují Blaira a Clintona, proč se omezují jen na malý, domácí, český politický rybník?
Nevědomost Ondřeje Neffa ohledně hlasování v Aréně v České televizi je deprimující. Hlasování v Aréně není pochybné jen proto, že se člověk "nemůže dovolat". Hlasování v Aréně je ostře zavádějící proto, že není založeno na reprezentativním sociologickém vzorku populace. Do studia si může volat kdokoli a kolikrát chce (pokud se dovolá). Toto hlasování neznamená naprosto nic a Česká televize ho užívá jen k manipulativnímu zvyšování "napětí" při pořadu a tedy k zvyšování sledovanosti. Eticky jednající televizní stanice takovéhoto hlasování nepoužívají pro politické pořady protože by tím poškozovaly demokracii. ČT se vymlouvá, že divákům před pořadem jasně vysvětluje, že hlasování nic neznamená. Zjevně není toto vysvětlování příliš efektivní, když ho nepochopil ani Ondřej Neff.
Podle Neffa jde "rozum stranou", že Petr Uhl argumentuje pro vyslání pozemních jednotek. Nef píše: "To si Petr Uhl vážně myslí, že
pozemní válečný stroj by snad působil méně škod, než letecké útoky? Že by to
byla jaksi humánnější a na pohled příjemnější operace?" - Shodou okolností je Petr Uhl svým názorem velmi blízko většině západních komentátorů. Americká a britská vláda naopak zastává názor, že by vyslání pozemních vojsk znamenalo daleko větší ztráty na obou stranách. Jenže vojenští odborníci poukazují na to, že bez vyslání pozemní armády není možno válku ukončit a že je hluboce neetické "když se nám nelíbí, co si navzájem dělají domorodci, hodit na ně ze vzduchu pár bomb" (Jonathan Eyal).
Článek Ondřeje Neffa z pátečního Neviditelného psa:
Komunisté buší na kosovský buben
Grebeníčkovo oznámení, že komunisté hodlají podat trestní oznámení na
prezidenta, premiéra a ministra zahraničí, patří do dlouhé řady jejich
drzostí - a věru že je to drzost, která až vyrazí dech. Aliance se snaží
rozbít válečný stroj, který je zaměřen na zabíjení a vyhánění kosovských
Albánců - a komunisté, tito mistři překrucování a lži, nehodlají kriminalizovat původce
zla, nýbrž ty, kdo se zlu snaží zamezit silou, když toho nešlo dosáhnout jednáním.
Zajímavá byla v této souvislosti včerejší televizní Aréna. Na horkém křesle seděl Jan
Ruml a hájil zásah NATO, ze čtveřice jeho oponentů vynikli Petr Uhl a komunistický
předák Vojtěch Filip. Podotýkám, že Ruml obhájil svoji tezi o několik málo hlasů, to
"hlasování" bylo celou dobu nesmírně vyrovnané. Po "arénách" se lidé často dohadují,
zda hlasování nebylo zfalšováno - a poukazují na to, že telefon je obsazený. Já se celý
večer snažil taky hlasovat v Rumlův prospěch a nedovolal jsem se ani jednou... Nic z
toho neodvozuji, prostě jsem se nedovolal.
Několik zajímavostí z té Arény. Původně se do ní přihlásil i Miroslav Macek, autor
myšlenky, podle níž si Američané v Jugoslávii zkoušejí nové zbraně. Neměl dost
odvahy, aby přišel a s Rumlem se utkal, bok po boku s Uhlem a Filipem. To
pokládám za zbabělost a hanbu. Pozoruhodná argumentace byla Uhlova. Tento
zastánce lidských práv nemůže nevidět, jakých zločinů se Miloševičův režim dopouštěl
a dopouští na Albáncích v Kosovu. Přesto odsuzuje bombardování - a dal by přednost
pozemnímu zásahu! To taky jde rozum stranou. To si Petr Uhl vážně myslí, že
pozemní válečný stroj by snad působil méně škod, než letecké útoky? Že by to
byla jaksi humánnější a na pohled příjemnější operace?
Hlavní tíže sporu samozřejmě zůstala ležet na Rumlovi a Filipovi. Bohužel, i tentokrát
bylo zřejmé, že Jan Ruml ztrácí nervy a nedokáže se ovládat. Filip ho několikrát
doslova vytočil, a bohužel se Ruml nechal vytočit i občasným povykem diváků
přítomných v sále. Toto je zřejmě neodstranitelný handicap Rumla jako politika - a
zřejmě právě tento handicap mu zabránil v přesvědčivém vítězství nad komunistou
Filipem (jiného skutečného soupeře v Aréně Ruml neměl).
