Britské listy


středa 24. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Chybná informace MFD o nemoci šílených krav:
  • Propečení bifteku infekci nezničí (Juliana) Česká televize a česká společnost:
  • Vzbouřenci prohráli: Novelizovaný zákon o ČT vzbouřence nezajímá (Jaroslav Plesl)
  • Právní názor: Pořad Fakta o mobilních telefonech byl nepřípustným zásahem do soukromí (Jaroslav Štemberk)
  • Všichni pořád někam telefonovali a snažili se ovlivnit své pozice (Jiří Svoboda)
  • Ke "schizofrenii" Jany Bobošíkové: Jak se tedy měla Jana Bobošíková bránit na tiskové konferenci před vzbouřeneckými redaktory? (Tomáš Sedláček, TP, JČ)
  • Bráním vší mocí existenci veřejnoprávní televize (Milan Šmíd)
  • Otevírá krize v ČT dveře pro CME? (Ladislav Kučera) Proč se staráme o Kubánce a ne o Kurdy?
  • Lidská práva jako politická technologie (František Roček) Recenze:
  • Jeroen van den Berg: Žena podle Schopenhauera (Michaela Černá) Televize Nova:
  • Vstup zahraničního investora do Novy bude totálním zvratem nejen na českém mediálním trhu (Zdeněk Kaliský) Protest:
  • Britské listy jsou nejukázkovějším příkladem subtilní propagandy - a nepublikují moje texty (Václav Pinkava) Kritika:
  • Lidi, vyjadřujte se stručně a jasně! (Cizí dopisy nečtu) (Karel Mašita)
  • Nevěřím vaší interpretaci televizní krize: pane Čulíku, jděte se bodnout! Všichni se nemohou mýlit.(Milan Cihlář) Koutek poezie:
  • Poprava dvaceti sedmi českých intelektuálů (Jan Paul)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Jeroen van den Berg. Žena podle Schopenhauera


    z holandského originálu De vrouw van Schopenhauer přeložila Monika Loderová

    Praha : Divadelní ústav, 2000. Edice Současná hra. 36 stran. ISBN 80-7008-108-2.

    K recenzi poskytlo internetové knihkupectví: KOSMAS.CZ

     

    O autorovi: Jeroen van den Berg (*1966) - režisér a dramatik, docent režie na Vysoké škole umělecké v Amsterodamu. Kromě vlastních textů režíruje světové dramatiky: Becketta, Čechova, Ibsena, Moliera, Pintera aj. Ženu podle Schopenhauera napsal roku 1996.

    O hře: V deseti scénách hry vystupují dvě osoby, Arthur (syn) a  Johanna (matka).

    První scéna patří Johanně. Ta píše na stroji dopis svému synovi, že ji jeho přítomnost deprimuje a navrhuje omezení vzájemných návštěv: "Pro mé vlastní štěstí je důležité vědět, že jsi šťastný, ale nemusím toho být bezpodmínečně zas až tak blízkým svědkem."

    První a poslední scéna jsou monologické, scény mezi nimi rezonují slovními přestřelkami mezi Arthurem a Johannou. Z dialogů vyrozumíváme, že Arthur Schopenhauer je jedenadvacetiletý filozof a spisovatel, který žije v době magnetofonů a televizí. Který nemá rád ani kolegu Hegela, ani matčina přítele Goetha. Který má už hotovou předmluvu k druhému vydání své knihy, aniž by se prodal jediný exemplář z vydání prvního. Který je naivním milencem dívky jménem Janna. Který neustále dělá scény, až ho nakonec matka vyhodí z domu. Summa summarum, Arthur je neúspěšný a nesnesitelný mladík.

    Poslední scéna je stylově výrazně odlišná od předchozích. Promlouvá tu jen Arthur, a to tak, že poeticky filozofuje. Bilancuje nad svými dosavadními životními krachy a nachází jejich příčinu: stál příliš vysoko nad obyčejným světem. A Arthur se rozhodne sejít dolů.

    Hra končí takto: "Musíš jít dál. Musíš nechat všechno za sebou. (..) Protože když už jednou jdeš, tak jdeš stále dál. A tak se udržíš zpříma. Neustálým pohybem." Závěr moderní holandské hry ve mne vyvolal určitě jiné pocity, než zamýšlel autor - nazvala bych je "konotace českého čtenáře". Olbrachtův román z  roku 1928 totiž končí tím, jak jde Toník s Annou (proletářkou) stále vpřed.

    O nejasnostech: Proč pojmenoval Jeroen van den Berg protagonistu své hry Arthur Schopenhauer? Ten nefiktivní Arthur Schopenhauer (1788-1860) byl metafyzický idealista, voluntarista a iracionalista, hlasatel pesimismu. Hlavní tezí jeho učení je, že svět je jen představa, která pravou podstatu věcí zakrývá. Skrytým metafyzickým základem světa je vůle. Jedinou cestou, kterou se člověk může osvobodit od starostí, je oproštění se od této vůle - např. asketismem, který radikálně ruší naše životní zaujetí, důsledně popírá naši individualitu a končí rozplynutím se v nicotě. Jak však koresponduje postava Arthura s filozofem 19. století? Musím přiznat, že nevím.

    Proč se hra jmenuje Žena podle Schopenhauera? Arthur těžce prožívá vztahy s ženami, vztah s ženou-matkou i s ženou-milenkou. Milenka Janna má Arthura jenom jako "vedlejšák". Píše mu: "Připadá mi báječné, strávit pár dnů jenom s tebou. Toho druhého přítele, toho impresária, už dávno nemám. Mám teď nového přítele, ale ten je často pryč. Flirtovat s Angličany taky nemůžu, když tady nejsou, takže mám ráda tebe. Tvoje Janna." Matka Johanna se nechce nechat od Arthura ničit, ale záleží jí na něm. Uspořádá oslavu jeho narozenin, sežene mu práci. Arthur však Johannu neustále uráží, např. když mu přinese narozeninový dort: "Teď bych tě nejraději vykopal z místnosti. V tom jsem hodně upřímný," nebo jindy: "Když si budu moci vybrat mezi matkou a psem, řeknu bez zaváhání: Dejte sem toho psa." Lze z toho vyvodit nějaké pojetí ženy? Opět přiznávám, že nevím.

    Rozřešení nejasností zůstává na vás.

     

    Michaela Černá, 20. 1. 2001

    Odkaz na knihu (internetové knihkupectví KOSMAS.CZ): Žena podle Schopenhauera


    Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|