Britské listy jsou nejukázkovějším příkladem subtilní propagandy
Motto: When I am dead, I hope it may be said "His sins were scarlet, but his books were read!" (Hillaire Belloc)
Jelikož si už nějakou dobu s panem Čulíkem dopisuji mimo stránky BL o rozporech v našem vidění světa kolem stěžejní tématiky tohoto periodika, to jest České televize, je čas abych veřejně přiznal, že s ním v něčem souhlasím.
"Ano, skutečně nejsem dostatečně informován, abych vynášel soudy nad situací v ČT. " Konec citátu. Dle potřeby může sloužit jako výňatek mimo kontext.
Na Kavčích horách jsem byl v zástupu jen jednou, na Václaváku také jen jednou. Rád si ověřím věci z první ruky. Televizi vzbouřeneckou i oficiální jsem zaznamenal, relaci z obou komor parlamentu také (docela důsledně). Bydlím přes týden v Praze a přes víkend na Vysočině, takže mohu posoudit i pragocentrismus, i to zda 'národ' na to kašle. Možná.
Ale píši nadále jaksi "od stolu" což je přímo polehčující okolnost. ( viz zde)
Píši od toho stolu, na kterém je počítač, a na něm Britské listy (mimo jiné stránky). Občas na něm leží i denní tisk.
Kdybych byl "dostatečně informován", asi bych si uvědomil, že psát nějaké fundované referáty o tom, jak na mne působí argumentace Britských listů asi vyžaduje něco jiného než číst samotné Britské listy. Tato logika mi bohužel zcela uniká. Takže moje nedostatky nejsou způsobeny jen neinformovaností, ale i o neschopností přemýšlet, neboli pracovat s informacemi. Pracování s informacemi mne zřejmě neprávem živí, bohužel.
Ptám se, co jiného mám zapotřebí abych mohl poukazovat na tendenčnost média, které mám před sebou. Ono mi totiž ani tak nevadí, že by BL měly na něco nějaký názor, který nesdílím. Nic proti tomu. Je přece možné, že názor BL je lepší, informovanější, promyšlenější než můj. Proto je přece čtu! A abych opravdu posoudil věcnou stránku té které argumentace, musel bych skutečně znát fakta, na které Britské Listy poukazují, na které se odvolávají, kdykoli BL tvrdí, že věci nějak jsou, nějak mají být chápány - kdykoli upozoňují na povrchnost vidění odjinud.
Mně vadí na BL něco docela jiného, docela všeobecného, už delší dobu (viz například zde, zde, zde ) Jde o způsob informování, který je často filutantsky tendenční. Fascinuje mne metodika informování o čemkoliv, zpravodajství a komentování, které se zašťituje objektivností a vyvážeností, které apeluje na vyšší principy, pokud tyto principy de facto názorně popírá.
Je to tak nějak můj obor, studoval jsem psychologii, živil jsem se jeden čas jako obchodní zástupce, vím jak názory vytvářet, jak uvádět v omyl, aniž bych kdy lhal. Pozor na mne!
Taková úspěšná tendenčnost má jisté vlastnosti. Mezi ně patří zdvořilá či méně zdvořilá bagatelizace názorových protiproudů, v případě BL používáním pejorativních nadpisů či nelichotivých přídavných jmen, namísto suchého konstatování rozporu. "Kdo nesouhlasí, je slepý, hluchý, hloupý, nevzdělaný, nezkušený, naivní, zmanipulovaný, neinformovaný, nedůležitý... !?". Ale, ale.
K tendenčnosti patří výběr vydaného. Co se redaktorovi hodí do krámu, to vydá, co ne, to ne. Říká se tomu redakční politika. BL takovou žádnou zdánlivě nemají, vydávají kdejakou slátaninu (i tuto moji). V tom je právě ta síla. Mezi to co se hodí patří totiž obzvláště takové články kontrastního názorového proudu, které jsou tak přehnané, že se samy zesměšní. Pokud jde o umnější oponenty, je třeba poopravit je uštěpačnou poznámkou, navždy přilepenou k tomu samému článku. Navrhneme, že se domníváme, že autor je pomýlený, prostě, myslí to dobře ale nemá nárok, chudák - to vše konstatujeme jen v zájmu diskuse a plurality názorů. Nejlépe je, když vyrazíme do protiútoku tak neuvěřitelně razantně, že působíme sebejistě. Pokud autor vzbudil ve čtenáři dojem, že má v něčem pravdu, a jde o kardinální bod jeho these, vyzdvihneme právě ono, a napadneme to. 'Každý přece ví, že bílá je přece černá a jen člověk, který nerozlišuje negativ od fotografie si může myslet opak.' Pokud se tato příležitost nenabízí, zavedeme řeč někam úplně jinam, strefujeme se do nějakého úplně vedlejšího aspektu na okraj dané these. Tím vznikne dojem, že článek byl zmatený, nesouvislý, nejasný. Autor je tedy blb, když jej i takový lumen jako je pan redaktor, nepochopil.
Sem tam však musíme vydat i takový článek jako je tento, dokonce i bez komentáře - právě proto, aby byl důkazem, že se nějak záměrně nevybírá. Dáme to někam na konec seznamu vpravo hlavní stránky. Vznikne dojem je, že tu nejde o nic podstatného, že taková kritika není zdaleka neúnosná. Pokud se redakce neudrží, (chyba!) stačí přidat dvojsečnou satirickou poznámku JČ nebo TP "Správně, pane Pinkavo!" Sem s ní, koleduji si o ni.
Nejapná cenzura nebo redakční úpravy samotného článku - to v BL nebude. Toto je pro umného propagandistu příliš okatá a triviální metoda ovlivňování. (Taková se však svého času praktikovala v superlativním Central Europe Review.)
Podstatné je, že se nejprve vybuduje pozice nestrannosti a důvěryhodnosti. Pak teprve se začne nepohodlné příspěvky třeba 'z technických důvodů' nevydávat. Nebýt občasných postranních mailů od zavržených autorů, včetně jejich rádobyčlánků, ani bych netušil co se do internetového deníku všechno nevešlo. Sice to nestojí papír, ale proč plnit disk serveru odpadem, tak nějak...
Co se subtilní cenzury týče, důležitá je však stopa v dějinách.
Všimněte si, že v rubrice nejzajímavějších článků BL se objevuje jen několik málo autorů, převážně přímo z redakce. (Nebo si je redakce vybere podle nějakého objektivního klíče, podle veřejnosti utajené návštěvnosti stránek, kupříkladu.)
Holt, všechny názory v BL jsou si rovny, ale některé jsou si rovnější.
Přiznám se, že Blisty považuji za ukázkové dílo té nejsubtilnější propagandy. Nejsou to žádné Bobolisty.
Přestože nemám dost informací.
Pod dojmem dění v ČR a ČR jsem napsal a zaslal panu Čulíkovi několik odlehčených příspěvků. Vždy maily nadepisuji "Příspěvek", dávám jim též vlastní titulky. Od jisté doby posílám kopii i Tomáši Pecinovi, neboť mailový systém pana Čulíka odmítá s mým vlastním komunikovat bez potvoření diakritiky, přílohy se ztrácejí, nemá k dispozici odzipovač aj. Proto nevycházejí, nebo z nějakého jiného důvodu, jako je jejich klesající úroveň, nebo nedostatečná dočasnost. Mám smůlu.
Není mi dopřáno, abych se vlastními slovy ztrapnil.
Uznávám, že se moje příspěvky mohou lišit od témata dne. Jednu jsem dokonce nadepsal Bajka, aby bylo jasno. Ani jedno nevydané dílko není "literaturou", ani jedno není investigativní žurnalistika. Jsou to takové fejetony, snaha povznést se nad (ku)kavčí hnízdo ČT a povšimnout si nějakých širších souvislostí, spojovacích témat. Například mne napadá, že Pilip a Bubeník jsou na Kubě zadržování naprosto legálně, leč nelegitimně - že špatné zákony se mají dodržovat hlavně v totalitě, kvůli bezpečnosti jednotlivce a jiné kacířské myšlenky.
Pročpak psát takhle od věci? Vždyť to v BL téměř od počátku svého spolupůsobení obhajuji
Aktuálnější texty než ty v BL si najdu na Internetu jinde, bezmála v reálném čase. "Pouhé" aktuality stejně s odstupem času zetlí v archivu. Yesterday's news je idiom nezájmu a zbytečnosti. Takže snad stojí za to napsat do BL občas něco takového jako poučení, příměry, závěry, něco trochu složitého, na vícero přečtení? (k tomuto občas aktualizovaný rozcestník mých plků zde)
Co kdybych se pokusil tyto nevydáníhodné úvahy "propašovat do vysílání" Bristkých Listů jinak, - milý čtenáři, pochop, že jde o žert, o názornou narážku na situaci v ČT kolem vánoc... Nechal bych na vás, abyste to posoudili sami, milí čtenáři?
Prosím berte v úvahu, že nejde o příspěvky, neboť nejsou autorizivané legálním vedením BL >:-)).
Exhibit A ze dne 3.1.2001
Opojení vodou
Nesmírně kladný aspekt mumraje kolem české televize je právě ta živá, energická, celospolečenská diskuse a polemika. Lidé zaujímají stanoviska, prozrazují své barvy, přou se, leč zatím civilisovaně, o zásady, objasňují si o co jde když se řekne ta či ona fráze, proč má zaběhlá demokratiocká společnost ty které rysy a vlastnosti, které se mohou zdát jinak umělé a nepotřebné.
Názory najednou proudí a víří jakoby tály ledy - praská dřívější neangažovanost, zamrzlá stojatá voda blbé nálady se mění v poprask. Z hlubin se vynořují bubliny, střetávají se proudy a protiproudy, točí se i víry které nikam nevedou.
Ponořit se nakrátko do té perlivé ale ostré, mrazivé vody je nejen osvěžující katarze, je to nesmírně zdravé oživení.
Ale je třeba dbát i na zhoubnou sílu jarní povodně, nenechat se strhnout tím či oním proudem, nenechat se unést ani utopit.
Těm, kteří stojí více opodál, na břehu, byť nejsou úplně zticha by se dalo vytknout, že jejich komentáře jsou o ničem, do větru, že to jsou jen farizejské intelektuálské hrátky.
Teď je třeba komentovat konkrétní, věcné aktuality, upozorňovat, radit, neřkuli řádit, plácat se v tom.
Jarní voda je strhující. Je třeba před ní i varovat. Pokud si nepoložíme otázku o tom, kam nás ty peřeje unášejí, můžeme se nakonec dostat tak, kam se poděkovali loňští.
Přestože zřídkakdy propadám paranoidním visím, jsem zastáncem toho světonázoru, kterému se říká anglicky "the cockup theory of history" (teorie že dějepis je souhrnem lidských nedopatření), po některých úvahách (http://pes.internet.cz/clanky/9037_0_0_0.html) ve mně sílí pocit, že Hodač je až záměrně neschopný, přitom houževnatý. "Chudinka bobovize" může být důsledkem záměru vyvolat soucit, čiré neschopnosti, nebo i zbabělosti, respektive obav že silové řešení by ve finále přišlo příliš draho.
Ale pokud je bobovize obětí, co kdyby to skutečně bylo všechno zbabráno záměrně, řetězové jmenování loutek pak cynickým tahem. Hodač by byl tím panákem, zástupným voltem, který na sebe vezme veškeré hříchy aby byl rituálně obětován a svět očistěn. Veškerá energie která se soustředila na jeho odstranění by s jeho odchodem vyvanula pryč. Dříve zmobilisovaný dav by se po jeho (předem nastraženém) odchodu a v dojmu těžce vydobytého vítězství vesele rozešel uchlácholen. A pak by inscenátorům nastala ta pravá chvíle skutečně realizovat své nekalé záměry, skrze člověka charismatického, nekonfliktního, uznávaného..
Kam až tedy? Až bobovize odteče do kanálu dějin, co potom?
Kam ten proud živé vody vlastně nasměřujeme?
Exhibit B ze dne 10.1.2001
Bajka o Pravde, Lasce, Lzi a Nenavisti.
Bylo nebylo, Pravda a Laska vyrazila do boje proti Lzi a Nenavisti
Vychytrala Lez se vsak ozvala a pravila: Pravda k Lasce logicky patri asi jako Nenavist ke Lzi, ale to je jen jednostranny pohled. Proc ma navzdy Lez patrit k Nenavisti? To prece neni fair? Ja se hlasim k Lasce.
Naivni Laska zmenu pripustila.
Zaslepena Nenavist zmenu ani nevnimala, takze zustala sama.
Mudrujici a neprakticka Pravda se vsak zamyslela. Proc by nemohla Nenavist mit nekdy Pravdu? Jsou takove priklady. Pridam se k ni.
I nastala doba, kdy byla povazovana za normalni Laska ke Lzi a stejne jako Nenavist k Pravde.
Po nejakem case se vychytrala Lez opet ozvala:
Proc by nemohla byt, pro zmenu, Lez Pravdou?
Laska navrhla, ze v zajmu vyvazenosti, pro zmenu, nahradi Nenavist na druhe strane.
Chystalo se spojenectvi Pravdy s Nenavisti, Lasky se Lzi.
Vtom si Pravda uvedomila, ze to vlastne vychazi nastejno jako predtim. Nesouhlasila. Kdyz uz zmena, tak zmena.
Nenavist take nesouhlasila, jako mela ve zvyku vzdy.
Lez se zamyslela a sla na to jinak.
Navrhla zkusit, v zajmu vyvazenosti, zbyvajici kombinaci.
I stalo se, Opacne vlastnosti spolu uzavrely smlouvy.
Lez se spojila s Pravdou. Vznikla PravdoLez.
Laska, ktera tolerovala Nenavist uz od zacatku, jako ostatne tolerovala uplne vsechno by byvala take uzavrela smlouvy, ale Nenavist byla proti, jako ostatne vzdy.
Laska a Nenavist tedy zustaly ve volnem spojeni, v jakemsi slepenci.
Po nejake dobe se ozvala Nenavist.
"Ja uz te Polopravdy mam dost. Porad se tu nejak cachruje, a porad neni nic jasne. Copak je normalni, aby Lez mela Pravdu? Vratme se k boji."
"Nic proti tomu," rekla Laska "ale proc se nemuzeme mit radi navzajem?" PravdoLez castecne souhlasila, castecne ne.
PravdoLez se zacala stepit. Lez souhlasila, Pravda oponovala. Pak se Pravda zamyslela. Uz jednou jsem prece uznala, ze by Nenavist mohla mit nekdy pravdu? Treba prave v tomto priklade. Ano, dejme pro zmenu na nazor Nenavisti.
Nenavist se pustila se do boje sama, proti vsem. Laska se vsak drzela stranou.
Nakonec Nenavist zvitezila nad Pravdou a Lzi, jak uz tomu mezi city a rozumem byva.
A Laska?
Zmizela nekam daleko, daleko, - pry tam hory premistuje.
Exhibit C ze dne 16.1.2001
Nejsme jako oni ?
Nevěřícně sleduji to dění:
Kolem samí svatí ukřivdění
navzájem protkaní tenkou nití
zloby, která temně žhne a svítí.
Každý v sobě našel zalíbení
(lepších totiž kolem něho není)
Do svých pravd jsou všichni zahleděni -
vyhraněni až do omezení.
Prostředky, účelem posvěcené,
slouží k dobýtí kořisti cenné
která, zdá se přesvědčením býti -
sama sebe! - v post hoc moudra síti.
Mefistofelés si ruce hřeje
figment jen, anebo strůjce děje?
Lidičky, nenechte se jím vléci
spřádát zlo, byť 'kvůli dobré věci'.
Nechť se každý drží pravdy jisté
svědomí je dobré, když je čisté;
zaryté, leč lživé, na svém lpění
nezajistí nic - než zatracení.
Poznámka VP: Je vydání této kritiky důkazem, že BL jsou pluralitní a otevřené, že jejich nedostatky lze řešit standardními postupy, zdvořilou asertivitou, že RedActor (rudý herec) může být nad věcí, i když je bojovný a aktivní z přesvědčení, nikoli kvůli penězům? Věříte tomu co píše Václav Pinkava? Ale proč? Pozor na něj
;-)
Poznámka JČ: Jak napsal Ondřej Neff jednomu autoru Britských listů, když si mu trpce stěžoval, že jsem mu nevydal jakýsi text (bylo to technické nedopatření), editor má plné právo nabídnuté texty nevydat a jistě, i zcela otevřená, drzá cenzura, bude vždycky vysvětlována jejími pachateli tím, že odmítnutý článek byl "nekvalitní".
I když se Britské listy snaží prezentovat argumenty různých stran (je to často potíž, nemáme totiž vyřešený problém, co s tím, když lidé v příspěvku tvrdí ověřitelné nesmysly, protiřečící faktům - proto ta náhražka, ony poznámky pod čarou, aby lidi sami usoudili, co je blíže skutečnosti a srovnali si oba názory), přirozeně je editorův výběr publikovaných příspěvků do určité míry subjektivní. K tomu přistupuje ještě problém, že pokud editor zaujímá ve svých vlastních příspěvcích po delší dobu k určitým tématům určité stanovisko, vytvoří si tak specifickou čtenářskou klientelu. V jejím důsledku pak přichází více souhlasných než nesouhlasných příspěvků, a tak vzniká určitá monotónnost, vůči níž je třeba se bránit.
Za sebe jen mohu říci, že se skutečně snažím při výběrů textů pro BL vybírat příspěvky, které jsou zajímavé, nějakým způsobem nové, obsahují bystrou myšlenku. To se pozná.
Přiznám se taky, že mi texty pana Pinkavy v poslední době připadají stále odtažitější a nudnější, trochu jako mírně estétské omílání generalizujících spekulací bez věcné znalosti faktů. Více pozornosti je v nich věnováno formě než obsahu. Nechtěl jsem jimi nutně zatěžovat stránky Britských listů zejména v době, kdy bylo množství daleko věcnějšího a aktuálnějšího materiálu. I tak, jak čtenáři vědí, průběžně dál publikuju mnohé Pinkavovy texty.
Možná je to hrubě subjektivní, přiznám se však, že mě výše uvedené texty, které Václav Pinkava zhrzeně prezentuje veřejnosti jako odmítnuté klenoty, příliš nezaujaly. Pochopil jsem nad nimi, proč asi nad Pinkavovými texty bědovali editoři anglického časopisu Central Europe Review. Tam byla ještě jiná potíž: Václav Pinkava totiž zastává názor, že o problémech české společnosti smí mluvit "tajným jazykem" češtinou, v žádném případě však není vhodné je ventilovat do světa mezinárodním jazykem, anglicky. To vedlo k tomu, že si někteří anglosaští odborníci na českou problematiku časopisu CER smutně stěžovali, že zatímco Pinkavovy články publikované česky v Britských listech jsou zajímavé, jeho anglické texty psané pro CER byly prý často konvenční, opatrné a nudné.
A i tam, kde bych za normálních okolností texty pana Pinkavy publikoval, byly-li na hranici mého zájmu, při jejich "potlačení" hrály významnou roli i technické problémy. Musím-li nad textem strávt hodinu, abych ho uvedl do technicky publikovatelného stavu (tohle neplatí pouze pro pana Pinkavu, ale často si říkám, jak je možné, že lidi, kteří čtou BL už léta a posílají jim příspěvky už léta, si dosud neosvojili jejich základní grafický styl a neuvědomují si, že nutnost texty v tomto smyslu manuálně předělávat je pro přetíženého editora ještě další obrovská zátěž. Například, definujete-li ve svém příspěvku fonty, zapomínáte na tisíce čtenářů po celém světě, kteří nepoužívají Windows Billa Gatase, nemají český operační systém a mnohé Gatesovy specializované fonty v jejich počítačích vůbec nejsou - v důsledku toho jsou pak vaše texty většímu množství mezinárodních čtenářů BL nepřístupné. Manuálně to neustále odstraňovat je dost pracné. Atd.)
V žádném případě netvrdím, že je Václav Pinkava špatný autor - jeho výše publikované "zhrzené texty" mě však v kontextu událostí, odvíjejících se v posledních čtyřech - pěti týdnech v ČR, nezaujaly. Třeba je to moje chyba.
