Lidi, vyjadřujte se stručně a jasně!
Cizí dopisy nečtu
Malý vzkaz (lépe prosba) ctěným autorům v Britských listech
Jak je snad dosud ve "staré dobré Anglii" zvykem, gentlemani cizí dopisy nečtou. Přesto ale právě v Britských listech k tomuto jevu masově dochází. A to i přesto, že "desetitisíce elitních čtenářů" tohoto internetového periodika by snad mělo též ctít stejně elitní publikační úroveň.
Co tím chci říct?
Po zhruba dvouměsíčním podrobném pročítání Britských listů jsem si postupně začal uvědomovat jejich snad nejzávažnější slabinu: že až nápadně často svůj příspěvek do nich i (snad) zkušení novináři začínají oslovením - buďto vydavatele, nebo toho, na jehož příspěvek reagují. Často pak takový "materiál" má opravdu hodnotu jen obyčejného dopisu, v němž potom čtenář musí základní myšlenku pracně dolovat. Asi je to tím, že takový "dopisovatel" si myslí, že když jde jen o "dopis", tak na jeho propracovanějším obsahu zase tak moc nezáleží. Což je ale zásadní chyba, protože se tím znehodnocuje jak napsaný výsledek, tak často i jeho autor. A dochází i k tomu, na co už v předminulém století upozorňoval Mark Twain, totiž že se význam takového sdělení přečasto rovná nule, že je prosté jakýchkoli myšlenek, neboť je to jen samé: já jsem řekl(a), on(a) řekl(a), já jsem řek(a), on(a) řekl(a), samé plk, plk, plk, kec, kec, kec... - prostě prázdné a víceméně jen obyčejné tlachání. A zaslouží si to právě Britské listy? Není snad mnohem přínosnější začít rovnou meritem popisované věci?
Přiznám se, že často jsem se přistihl, jak příspěvek začínající oslovením a někdy i pochvalou Britských listů jenom přelétnu, neboť mívám pocit, že vlastně čtu cizí korespondenci. Připadá mi to prostě tak, jako by mi někdo podsouval svůj dopis "někomu" se slovy: "Hele, co jsem mu napsal..." A to se mi vždycky bytostně protivilo. Neboť cizí dopisy nečtu.
Odstrašující ukázka:
Praha 23. 1. 2001
"Vážený pane Čulíku,
Vaše Britské listy se mi strašně líbí, čtu je strašně rád a co nejsrdečněji Vám děkuji za to že je vydáváte. Při této příležitost bych se chtěl vyjádřit k tomu, že včera Ústavní soud ČR vydal nález o tom, že výpisy z telefonních hovorů musejí podléhat stejnému režimu jako při policejní odposlouchávání. Víte já si myslím, že (kec, kec, kec,) tím asi chtěl říct, že to platí jako v režimu soudně povolenému policejnímu odposlouchávání. Co myslíte, platí to i pro výpisy mobilních telefonů v kauze vzbouřenců v ČT (plk, plk, plk)...?"
Poznámka JČ: Je to asi vina editora, a jeho příliš liberálního přístupu - názory lidí se mu zdají zajímavé.
