Povrchní a účelový dokumentarismus v ČT
Stížnost Radě České televize
Rada České televize
Věc: Stížnost na generálního ředitele Mgr. Jakuba Puchalského
V Praze dne 10. června 1999
Vážená paní, vážení pánové radní,
ve smyslu ustanovení zákona č. 483/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podávám stížnost na generálního ředitele České televize pana Mgr. Jakuba Puchalského pro opakované porušování zákonů ČR Českou televizí.
Generální ředitel přislíbil ve své zpovědi "Proč jsem propustil Jana Šterna" na Čulíkových BL19981211, že "... Investigativní pořady České televize budou vždy založeny na stoprocentně zjištěných faktech ..."!
Svůj slib vyřešil tak, že investigativními pořady se již Česká televize neobtěžuje, ale i pro ostatní pořady zákon České televizi v § 2 ukládá:
"...Jejím posláním je poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů, rozvíjet kulturní identitu českého národa a národnostních a etnických menšin v České republice, zprostředkovávat ekologické informace, sloužit vzdělávání, výchově mladé generace ...".
V řadě programů tak Česká televize nečiní - není však zjevné ani úsilí pro zjednání nápravy!
Nejkřiklavější dezinformační kampaní Puchalského televize z poslední doby je takzvaně "dokumentární" film mladého zatím nedostudovaného režiséra Roberta Sedláčka "Slušovický zázrak" (ČT2, úterý 1.června, 20:00, Tvůrčí skupina Karla Hynie (c) ČT 1999), jehož recenzi poskytla Britským listům šéfredaktorka Síťnice Iva Nachtmannová "Ekonomický disident František Čuba?" BL1999-06-04.
Britské listy otiskly i arogantní a lživou recenzi recenze samotného autora Sedláčka: "Papež, Severní vítr nebo žampión lesní" - BL1999-06-10.
Namísto věcné polemiky o glorifikované postavě Čuby dopouští se Robert Sedláček nekonkrétních a plačtivě emocionálních odsudků slečny nebo paní Nachtmannové. Autorka je zde cupována za to, že se opovážila recenzovati jeho manipulativní, propagandistické a nedokumentární dílko "Slušovický zázrak". Sedláčkův text, bohužel, obsahuje emocionální mlhu, kterou sám licoměrně vytýká paní šéfredaktorce Síťnice ...
Zejména politováníhodné u mladého režiséra, ale i obecně nepřijatelné je použití lživých odkazů.
Tvrdí-li režisér Sedláček:
"... že na filmu spolupracoval nejen Stanislav Devátý, ale i polistopadový ministr vnitra (federální i republikový), náměstek pro tajné služby, generální prokurátor)...", zajímalo by nás:
Jak probíhala tato: "spolupráce" s JUDr. Stanislavem Devátým, Janem Rumlem, Jiřím Křižanem, Václavem Havlem a dalšími?
Těmto "respondentům(?) a spolupracovníkům(?)" režisér děkuje v závěrečných titulcích - musíme se ptát za co?
Děkují jim snad Sedláček a Hynie za to, že se trpně nechají zneužívat ke komunistické propagandě Puchalského televize?
Jakou příležitost vyjádřit se k tvrzením pana Čuby v současnosti jim Sedláček dal?
Proč Sedláček neseznámil diváky s historickými materiály z otevřených zdrojů, které mu poskytl někdejší komunisty pronásledovaný disident Stanislav Devátý? Nehodilo se to snad Sedláčkovi do zadání, které si sám předem dal nebo přijal (a od koho)?
JUDr. Stanislav Devátý dnes odmítá tvrzení Sedláčka, že by na filmu spolupracoval a hodlá bránit svoji dobrou pověst právními prostředky. Po těchto zkušenostech se Sedláčkem odmítá také použití svých výpovědí, které poskytl Sedláčkovi pro jiný projekt o 17. listopadu, který údajně Sedláček připravuje pro Českou televizi (opět v dramaturgii pana Hynie).
Nejen uvedení "spolupracovníků" v závěrečných titulcích Sedláčkova opusu, ale i celková nevyváženost ve zpracování oslavného pajánu na výjimkami obdařeného normalizačního komunistického zemědělce Čubu, kterému Česká televize říká "dokumentární film", se mi jeví jako zásadní rozpor s etickými principy a posláním dokumentaristy jako hledače pravdy - budovatele demokracie.
Dramaturgie Karla Hynieho nejen v Sedláčkově propagandistickém filmu, ale i v dříve uvedené trilogii "Peníze" tandemu Šnajdr/Krausová a podobně i ve dvouhodinovém Slovensku stejných autorů se nutně jeví jako dezinformační kampaň za vydatné pomoci i Sedláčkem zvoleného respondenta Jiřího Podlipného, předlistopadového člena Celozávodního výboru KSČ v komunistické Československé televizi, který se na nás stále stejně již druhé desetiletí usmívá z obrazovky.
Sedláčkův "dokument" se přiřazuje do neslavné řady polistopadových febiovských předvolebních komerčních "V.I.P." tzv. portrétů. Na rozdíl od těchto účelových výrobků, kterými si Feničovo sro. Febio ekonomicky pomohlo, ale rozmělnilo svoji dokumentaristickou pověst na drobné, "Slušovický zázrak" odvysílala opakovaně Česká televize, která si říká televize veřejné služby.
Výše uvedené opusy jsou však v rozporu s jejím posláním ze zákona.
S ohledem na opakující se tendenci povrchního a účelového dokumentarismu v ČT, na kterou Rada adekvátně nereaguje, chápejte, prosím, tento můj dopis jako otevřený.
S pozdravem
Na vědomí:
Redakce webových stránek: "TV.CULTURE.CZ" - platforma k diskusi o povaze veřejné služby poskytované Českou televizí.
Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání.
101 00 Praha 10 Krátká 10
Stálá komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
118 00 Praha 1 Sněmovní ul. 4 k rukám MUDr. Ivana Langra, předsedy komise
Doc. Olga Sommerová, vedoucí Katedry dokumentární tvorby FAMU
116 65 Praha 1 Smetanovo nábř. 2
k dispozici tisku se souhlasem "TV.CULTURE.CZ" koordinátor stránek jankraus@mbox.vol.cz
