Armstrong se stužkou
Revoluční naléhavost protestujících zaměstnanců České televize a jejich příznivců dosáhla takové intenzity, že se na jejich stranu přidal dokonce i legendární Louis Armstrong, který svým zpěvem doprovází odhodlané tváře redaktorů v teleklipu, který svým lidským gestem musel o správnosti věci přesvědčit snad i posledního nevěřícího. Přesto se zdá, že nakažlivosti Armstrongova hlasu přece jen odolávají určité souvislosti.
1. Legalita a legitimita.
a) Jestliže nebylo rozhodnutí Rady ČT legální, tak mělo dojít k vyřešení situace soudní cestou.
b)Jestliže je rozhodnutí Rady označeno za nelegitimní, tak z povahy tohoto pojmu vyplývá, že musí mít legitimitu autor tohoto výroku, a to podle míry toho, nakolik souvisí s jevem, který popisuje. To znamená, že legitimita stanoviska tzv. vzbouřenců je přímo úměrná tomu, jak se tito lidé v souvislosti se svými požadavky bouřili před vypuknutím těchto událostí, z čehož vyplývá, že o legitimitě jejich stanoviska téměř nelze hovořit, protože za celá léta existence stávajícího zákona nedošlo z jejich strany k jedinému výraznému veřejnému vystoupení proti tomuto zákonu. Zaměstnanci televize podle tohoto zákona devět let pracují, politici čtyřkoalice ani ne před rokem najmenovali do Rady ČT své dva zástupce.
2. Ospravedlněním legitimnosti protestu je údajný fakt, že stávající Rada ČR podléhala politickým tlakům, ale doposud nikdo neuvedl jediný případ politického ovlivňování chodu televize v průběhu existence této rady s výjimkou odvolání moderátora Proroka, kde se vliv ODS nepodařilo nikdy prokázat a kdy se tehdejšího ředitele zpravodajství Hodače zastal i ředitel Chmelíček. Ten by tedy musel být také mužem ODS, která ovšem podle spiklenecké teorie měla také vyvolat jeho odvolání, což by se dalo vysvětlit tím, že Chmelíček přestal být pro ODS poslušný. Potom by ovšem Chmelíček měl jasně a veřejně říct, že Proroka s Hodačem odvolali na základě výhružky ODS: „buď odvoláte Proroka nebo budete odvoláni vy.“
Jestliže přece jen došlo v jiných případech k politickému ovlivňování televize, jak je potom možné, že nedošlo k principiálnímu vzedmutí tehdy?
3. Další námitka zní, že Hodač byl jmenován ředitelem na základě politického rozhodnutí, což se asi nikdy nedozvíme, protože Hodač neměl příležitost tuto námitku potvrdit. Všichni kritici tendenčního zpravodajství pana Hodače respektive paní Bobošíkové, by se měli zároveň vyjádřit k tendenčnosti zpravodajství tzv. vzbouřenců, na jejichž mobilizující zprávy z prvních dnů konfliktu zpravodajství nového vedení nešťastně reagovalo. Nicméně co může působit více sugestivně než souběh komunikace verbální a znakové, která se projevovala selektivním řazením zpráv vzbouřenců, například v případě chybějící informace ohledně petice moravských intelektuálů, a jednoznačným gestem připnuté stužky a s tělesnou kulisou údajných nezávislých autorit v pozadí? Opravdu chce někdo v této souvislosti hovořit o vyváženosti či objektivitě? Opravdu nám chtějí v souvislosti s politickým ovlivňováním kázat novináři, kteří se v boji za nezávislost spojili s politiky čtyřkoalice a se sympatizanty presidenta případně s budoucími možnými kandidáty na tento post, s pány Halíkem či Fischerem?
Rafinovanost politiky vzbouřenců je dobře patrná i v případě názvu petice „2000 slov v roce 2000“, která elegantně navozuje atmosféru ohrožení svobody z roku 1968. Bohužel, jenom ty tanky zatím nejsou jaksi na dohled.
4. Mnoho by bylo možné říct k tzv. unáhlenému odvolání pana Chmelíčka, s nímž jsem nikdy nemluvil a proti němuž osobně v podstatě nic nepociťuji. Za jehož ředitelování jsem nicméně zažil období chaosu, v jehož rámci bylo možné prosadit díky konkrétním lidem ve vedení několik, podle mého názoru, důležitých pořadů, ale v jehož rámci se nebylo možné pohybovat, protože žádný rámec neexistoval. Ještě v prosinci minulého roku jsem nevěděl, na kolika pořadech a na jakých podobách pořadů budu jako dramaturg pracovat.
Neuvěřitelná mně připadá obhajoba v tom smyslu, že programové schéma, o jehož kvalitě či nekvalitě se nebudu nyní rozepisovat, bylo hotové už tak brzo. Vždyť schéma má mít snad kandidát na post ředitele napsané předem nebo se snad bude každý ředitel rok aklimatizovat? Jak to, že se neprotestovalo před volbou Chmelíčka, že se spěchá? Jak mohl někdo brát vážně jeho projekt, stejně jako u Jakuba Puchalského, který byl tak obecný a neurčitý?
Tyto svoje námitky jsem formou alternativních návrhů na podobu televize sdělil managementu ústně na jaře minulého roku a také v srpnu písemně tiskovému mluvčímu televize, předtím než jsem text poslal do Literárních novin, který mně nikdy neodpověděl. Když jsem zaslal svůj příspěvek do připravovaného sborníku ke konferenci „Česká televize - Věc veřejná“, tak mně bylo řečeno, že do sborníku patří jen texty vyžádané, ale že možná bude v mém případě po poradě s redakčním okruhem učiněna výjimka, což se ovšem nestalo. Jestliže se nyní hovoří o nutnosti promýšlet obecné souvislosti ve vztahu k České televizi, tak uvnitř televize k tomu v podstatě nedocházelo. Omlouvám se za tyto tak osobní řádky, k nimž se uchyluji proto, abych konkrétními zkušenostmi zpochybnil verzi, kterou nezastávají zdaleka všichni vzbouření interní i externí televizáci, že odvolání Chmelíčka bylo neoprávněné. Nedodávám přitom důvody uvedené radou a řadu svých dalších negativních zkušeností.
5. Závažného pochybení se Rada ČT dopustila rychlou a tedy nutně povrchní a nedůsažnou volbou ředitele a také preferováním ředitele brněnského studia Zdeňka Drahoše, který musí být pro každého, kdo zná zprávu Hloubkové kontroly provedené na konci minulého roku v brněnské televizi, v souvislosti s nějakou vedoucí funkcí v rámci televize nepřijatelnou osobou.
V souvislosti s Drahošem se také dostáváme k nejzávažnějšímu momentu, kterým je propouštění brněnských televizních pracovníků, jejichž výpovědi podle dostupných informací nejsou zdůvodněné. V tomto případě by odbory a i ostatní zaměstnanci televize měli zákonnou formou radikálně zasáhnout, což by ovšem v dnešní situaci představovalo pouze „dílčí“ řešení problému.
6. Nemohu se ovšem přidat na stranu vzbouřenců, protože cítím zodpovědnost za to, že k uvedeným pochybením došlo, protože k nim došlo v rámci pravidel, která jsem po celou dobu jejich trvání respektoval a která respektuji. Současný protest míří proti zdlouhavým, nedokonalým a nepřehledným zvyklostem parlamentní demokracie, které jsou pro mne důležitější než společenské chování legitimizované sebou samotným a které je proto nevyzpytatelné. Jestliže veřejnost v takové míře znejistí pravidla, jimiž se řídí, tak potom proměňuje principiální společnost v přírodní společenství vegetativně se projevujících zájmů.
Společenská energie naakumulovaná v souvislosti například s kauzami „Děkujeme, odejděte“, „Impuls 99“, „Matiční ulice“, „sarajevský atentát“, „opoziční smlouva“, by měla být napřímena do rámce daných struktur a principů respektive do rámce zákonných možností jejich změn. Založením nové strany se Klause nezbavím, stejně tak jako odstěhováním lidí z Matiční ulice stěhuji i neřešený problém. Kauza televize je ovšem v tomto smyslu snad nejlepším příkladem snahy, řešit subtilní a komplikovaný institucionální problém masovými reakcemi a hesly.
7. Nemohu se navíc přidat k lidem, mezi jejichž vůdci je řada těch, kteří se v rámci televize chovali zištně, kterým bylo zcela lhostejné, v jakém rámci pracují a jejichž tzv. tvorba byla vždy konformní a závislá na vkusu producentů, dramaturgů a tzv. většinového diváka. Jedná se také o osobnosti, které - myslím, že především z přesvědčení - podporovali ve svých pořadech zájmy politických stran a rozhodně se přitom nejednalo jen či většinou o zájmy ODS a ČSSD. "Statečně" se nyní projevují i lidé, kteří se projevují statečně pouze v davu a kteří se nedokáží chovat principiálně sami za sebe, v každodenním životě.
8. Na závěr dovolte řečnickou otázku: Co by se dělo, kdyby Rada ČT zvolila ve stejný den jako pana Hodače třeba paní Fričovou, bývalou zaměstnankyni ČT přijatelnou pro její pracovníky a především člověka, který nezažil konfliktní situaci v redakci zpravodajství tak jako před půl rokem pan Hodač? Bojovalo by se dnes také za svobodu slova a za svobodu jako takovou? Odpovídá rozdíl ve vnímání tzv. odborné veřejnosti paní Fričové a pana Hodače rozdílu mezi společenskou situací před volbou pana Hodače a situací současnou?
Jan Gogola ml. - režisér, dramaturg ČT, publicista
(Psáno pro vulgo.net a Zemské noviny.)
