Britské listy

Po Poslanecké sněmovně pobíhal duch zákona, v podpaží třímal literu zákona a mátl mysli mnoha zákonodárců. Pokud byste jej chtěli poznat blíže, budete muset navštívit Sněmovnu sami... Mně se jej sice podařilo vyfotografovat, nicméně nikdy ne ostře. A tolik jsem se snažil. To asi proto, že ostrý nebyl ani duch, ani litera... Pokud by vám tento duch připomínal rozmazaný profil poslance US Kühnla, podotýkám, že se jedná o podobnost čistě náhodnou. Je to DUCH zákona a basta.

A tak se stalo to, co se stalo. Že se na "veřejnoprávní" obrazovce promítala nejdelší televizní inscenace v její historii, příznačně nazvaná "Mimořádná schůze české sněmovny o české televizi". Herců požehnaně, námět omšelý, režie zmatená, kamera strnulá, dynamika střihu jako u indických filmů. Hada by to uspalo. Přiznám se, že díky scénáři v písemné podobě (stenozáznamu), který jsem si stahoval z internetu v průběhu dne, neměl jsem chuti sledovat "plac" živě. Překonal jsem se až okolo půlnoci, až již bylo jasné, že většina herců si už víc textu nedokázala nazpaměť naučit, diváci už spí a tak v následující hodině dojde k vyvrcholení. Zatímco v mnoha českých domácnostech docházelo tu noc k naprosto jinému vyvrcholení, ve sněmovně došlo k tomu, které se očekávalo. Za pravdu bylo dáno Radě, řediteli i vzbouřencům. Všichni se vzápětí rozhodli, že je to výsledek pro ně příznivý, nicméně budou pokračovat dál, jedni v cenzuře, druzí ve vzbouření, třetí v rokování a koalování (termín Václava Klause). A tak ředitel stále řediteluje, Rada stále radí, a redaktoři stále demonstrují. Jakékoliv jiné řešení by znamenalo, že exekutiva by musela konat. Vůči jedněm i vůči druhým.

Ale o to přeci nešlo. Šlo o to, situaci rozžvanit v čase, aby se jiné televizní inscenace měly ještě týden či dva na co odkazovat, demonstrující i návštěvníky mítinků přestalo bavit říkat stále totéž a unavili se. Herci nezkazili hru, přeskupovali se ukázněně, lobbovali transparentně, osočovali se předvídatelně. Režiséři nekřičeli "STÓÓÓP !" moc často a produkční nemusela počítat vícenáklady. Padlo mnoho iluzí. Nepadla žádná facka. Padlo mnoho slov o demokracii, pluralitě, veřejnoprávnosti, morálce i zákonu. Padlo k zemi. Zemřelo mnoho představ, které do této chvíle mnozí o svých zástupcích v zákonodárném sboru měli. Na té zemi zemřelo mnoho představ, které měl obyčejný občan do té doby o právu a zákonech.

Protože povinností poslance je hájit a prosazovat Zákon, povinností fotografa je zachytit objektivem vše podstatné, najdete na snímcích mnoho situací, které normálně k vidění nejsou. Spícího ministra na rameni jiného ministra, vyjednávání antikomunistů s komunisty i demokratů se čtyřkoalicí (s ODS nemělo smyslu příliš vyjednávat, neboť svůj postoj biblických zákoníků nehodlala opustit), koalice a pominutí chvilkové, minulé i ty budoucí. Nakonec uvidíte (z Kavčích hor kolem druhé hodiny ranní, kam jsem se vypravil, když už všude jinde bylo zavřeno) kterak vzbouřenci ve velíně zpravodajství nejsou "vězněni" zlými šerify ředitelky Bobošíkové, ale bivakují zde dobrovolně a rádi, se sprchou i přísunem čerstvých potravin. Pohyb volný, kdykoli se jim zachce a v blízkosti není žádný "cizí" novinář. Šerifové dělají, že je hlídají a brání jim v pohybu, někdo dělá, že je za to platí a nic nevědoucí národ se rozhořčuje "na poměry". Ministr kultury dbá na jejich hygienu a pohodlí, chodí k bivakujícím na návštěvy a utěšovat je, nosí jim samé dobré zprávy, sjednává jim schůzky s předsedou odborářů Falbrem a nakonec spokojeně odjíždí domů. Miloši, tak je to dobrý, zleva nic nehrozí, jen ty tanky zprava... Dobrou noc.