V Absurdistánu je porušování zákonů možné
Rád bych navázal na diskusi, která v posledních dnech rozdělila naši společnost na dva tábory: na ty, kteří tvrdí, že literu zákona je třeba striktně dodržovat a na ty, kteří říkají, že smysl zákona je přednější než jeho litera. Nechci přinášet další argumenty na podporu prvního či druhého stanoviska, ve veřejných diskusích v podstatě již všechny argumenty odezněly.
Říkám “v podstatě”, protože se přece jen na něco pozapomnělo. Mnozí hovořili o tom, že v totalitním státě je možné porušovat zákony směřující k potlačování občanských svobod, zatímco v demokratickém a právním státě je těžko možné najít legitimní důvod pro občanskou neposlušnost. Dobře, hovoříme o totalitní a demokratické společnosti, ale jedna, i když ne zcela typická kategorie společenského uspořádání a fungování nám z našich úvah vypadla - tou je Absurdistán, jak nám správně připomíná Jaroslav Štemberk. Otázka zní, jaký má mít v Absurdistánu občan poměr k zákonu?
Připomeňme jen, že v osmdesátých letech natočili britští novináři dokumentární film s názvem Absurdistán, který ukazoval, jak to chodilo v tehdejším socialistickém Československu. Přišla sametová revoluce, za několik let se Československo rozpadlo, ale Absurdistán stále přežívá. Nevěříte? Myslím, že současné dění okolo České televize to dokazuje naprosto přesvědčivě.
Shrňme:
Proti praktikám nového vedení České televize se postavilo nejprve několik redaktorů, zanedlouho se k nim přidala větší část zaměstnanců této organizace, na jejich podporu podepsalo více než sto tisíc lidí petici a zhruba stejný počet lidí šel 3. ledna demonstrovat na Václavské náměstí v Praze. Dobře, oponenti přišli nejprve s argumenty - zaměstnanci nebudou přeci rozhodovat o tom, zda nového šéfa chtějí či nechtějí. Proti aktivitám veřejnosti se našlo osvědčené heslo - ulice (t.j.luza) nebude rozhodovat, od toho jsou demokraticky zvolené orgány. Když pak už to nebyla jen ulice, ale k otázce se vyslovilo několik čelných politiků, mezi nimi i prezident, byla jejich stanoviska suverénně odpálena tím, že se jedná o nepřípustné vměšování politiků, kteří mají v této záležitosti své vlastní (a přirozeně sobecké) zájmy.
I kdybychom i tento způsob argumentace přijali, co pak řekneme na další vývoj událostí? Vrcholné orgány parlamentní demokracie - Senát a Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR - zasedly a vydaly stanoviska, která zřejmě všichni známe. Samozřejmě, jedná se jen o doporučení, ale jak prohlásil jeden z mluvčích v parlamentní rozpravě, těžko si představit někoho v této zemi, kdo by ignoroval doporučení vrcholného zákonodárného orgánu.
Co se stalo pak? Tady začíná teprve ten pravý Absurdistán. Vedení České televize se začalo tvářit, že je vlastně vše v nejlepším pořádku. Část usnesení sněmovny - vyzývající Hodače k odstoupení - vedení televize interpretuje zcela originálním způsobem tak, že Hodačovy kroky ve funkci ředitele České televize byly parlamentem vlastně plně podpořeny (viz prohlášení vedoucí právního oddělení V. Valterové ze dne 6.1.). Další členové managementu jsou rovněž nadšeni a o odstoupení ani o změně svého tvrdého kursu neuvažují.
Myslím, že i přes rozdílnost původních stanovisek, se dnes již těžko někdo může domnívat, že by měl Hodač ve funkci zůstat. Jak se ale zbavit problematického generálního ředitele? Ukázalo se, že zákon o České televizi je - jako mnoho zákonů v této zemi - nedokonalý. Ředitele České televize může odvolat pouze Rada ČT. Kdyby se tato rada rozhodla jednat a provést odvolání, což zatím není zcela pravděpodobné, nebylo by to rychlé řešení této kritické situace. Odvolaný ředitel zůstává ve své funkci až do té doby, co bude vybrán veřejným výběrovým řízením ředitel nový. Což bude nějaký ten týden trvat. Radu ČT však ovládla malá skupinka lidí, a jak se zdá, svůj názor nezmění, Hodač odvolán nebude. Není důležité, že jejími “nejvýraznějšími” odbornými osobnostmi je majitelka pensionu a šestadvacetiletý asistent politologie. Tím, že byli do svých funkcí demokraticky zvoleni, jim byl zřejmě nadělen i rozum a chybějící zkušenost.
Takže, dalším řešením je odvolat Radu ČT a jmenovat novou. To však opět není jednoduché řešení. Je třeba, aby rada opakovaně neplnila své povinnosti, pak může být poslaneckou sněmovnou odvolána. Připusťme, že by se poslanecká sněmovna na tomto kroku shodla a Radu ČT skutečně odvolala.Opět, není to rychlé řešení, musí se přeci shodnout na výběru nových členů Rady, zvolit je a ti pak mohou provést výše jmenované úkony. Takže, opět nějaký ten týden. Nebo čekat na novelu zákona o ČT? To je asi řešení ze všech nejpomalejších.
Přestože existuje většinová politická shoda v tom, že by měl ředitel Hodač odstoupit nebo být odvolán, přesto, že tato vůle byla deklarována nejvyššími demokraticky zvolenými orgány této země, které jsou plně oprávněny se k této otázce vyjádřit, nic se vlastně neděje a stát se ani nemůže. Noví páni a paní na Kavčích horách to prostě ignorují a jedou dál. Českou televizi řídí dva manželé spolu s dalšími podivnými osobami, které snad ani nemají platné pracovní smlouvy. Bobovize vysílá své normalizační zpravodajství plné polopravd, diváci před sebou stále vidí černou obrazovku, stávkují redaktoři jsou nadále soukromou bezpečností agenturou vězněni ve zpravodajském velíně, nadále se vyhazují peníze za to, že se připravují dvě verze zpravodajství, dále Česká televize přichází o zisky z neodvysílaných reklam. Tedy, dále trvá a bude trvat tato absurdní situace, přestože je to proti vůli parlamentu, státních orgánu a velké části veřejnosti. Naši občané se na to budou dívat a budou si říkat, jak je něco takového vlastně vůbec možné. Dívat se budou i orgány Evropské unie a nebudou moci pochopit, jak může někdo, zvláště pak vedení veřejnoprávní televize, nerespektovat výzvy a doporučení parlamentu (pokud si ovšem neuvědomí, že se jedná o Prahu, město Franze Kafky).
Kéž by to byl v naší zemi jediný projev absurdnosti spojený s bezostyšným lhaním, jediný projev dovedného využívaní mezer v zákonech, hroší kůže a mocenské arogance! Bohužel, takových případů bychom asi našli mnoho, jenomže nejsou tak mediálně zajímavé. Lidé to pozorují a učí se novým a úspěšným metodám obrany. K čemu je onen vychvalovaný “zákon”, k čemu jsou demokratické instituce, když si některý z mocných může říci, že tyto instituce nebude respektovat a nic se vlastně neděje? Kdyby to dělal alespoň někde ve skrytu, v tichosti a ne přímo na televizních obrazovkách před očima celého národa!
“Vzbouření” redaktoři se rozhodli správně, věděli totiž, že by tzv. standardními cestami nikdy ničeho nedosáhli. “Vzbouřence” podporuje i množství občanů, protože mají už Absurdistánu dost. Je to pak jediné řešení vedoucí k úspěchu - přestat respektovat zákony, které tito lidé využívají pro svoji ochranu a které si, když jim přestanou vyhovovat, mohou bez obav dovolit porušovat. Naštěstí, i “rebelové” mohou těžit ze systému Absurdistánu. Když je nefungující právní systém nedovede ochránit před zvůlí a bezprávím, zákon na druhé straně není ani schopen postihnout jejich nelegální chování.
Předem odmítám jakékoli morální odsudky, život v Absurdistánu má svá zcela specifická pravidla. S jednoduchou a přímočarou morálkou tam existovat nemůžete, pokud se ovšem nechcete stát osobou, která se jen dívá a na všechno kývá, jak praví básník.
