Nikomu se nedá stranit
V konfliktu o Českou televizi by mělo jít o zdrženlivou reflexi stavu společnosti
Je jasné, že jak Klausova, tak Zemanova politika směřovala a směřuje k ovládnutí médií. To je ovšem věc povýtce stará, kterou monitoruje například Rada Evropy ve Strassburku již 8 let a píše české vládě, že její návrhy zákonů neumožňují patřičné odstátnění veřejnoprávních médií podle pravidel, které Česká republika přijala při svém vstupu do Rady. Velmi komické a pikantní je v této souvislosti, že Klaus, který ze nefungování veřejnoprávních médií nese politickou i přímou zodpovědnost, se o jejich "nefungování" vyjadřuje. Měl by po tomto sdělení z osobního zoufalství nad promarněnou příležitostí ihned skočit z okna. Jenže ti, kdo se takto vyjadřují, netoužili po příležtosti vybudovat veřejnoprávní médium, nýbrž směřovali jinam. Proto mohou být se současnou situací velmi spokojeni - opět se dostávají do pozice, kdy mohou do mediálního dění zasahovat, i když se dostalo do krize v neposlední míře jejich vlastním působením.
Je tu ovšem i jiná perspektiva: Že v televizi stojí celá řada pohodlných koryt, je nepopiratelné - a reforma musí vést přes vyčištení tohoto Augiášova chléva. Je ovšem podivné, že v okamžiku, kdy se toto začalo Chmelíčkovi (člověku s chybami) dařit, došlo k těmto událostem. Rada, která je opravdu nefunkční, si spletla řídící a dozorčí aktivitu a snažila se - pod politickým tlakem - vyvíjet tu první, což opravdu není její úloha (totéž se stalo před lety v České filharmonii). Stejně pochybená byla z tohoto důvodu metoda odstranění starého a jmenováni nového ředitele. Tento poslední pak celé záležitosti nasadil korunu. Nesnažil se instituci získat a v ní posléze provést reformu. Pokusil se ji spíše disciplinovat, na což jistě má paragrafy - alespoň částečně správně interpretované. Je tu však i otázka koncepce, kterou v tomto okamžiku nemohl mít. A otázka času, který si nevzal.
Poslední aspekt je jasný, když se človek zamyslí nad managmentem takové instituce jako je Česká televize - například nad poločasem přípravy vysílání:
Seriály - nejméně 2 roky.
Vysílací schéma - 2 měsíce až 1 rok.
Vstupy k výročím (Silvestr, vánoce) - nejméně půl roku.
Zpravodajství magazínového druhu - 2 měsíce.
Zpravodajství normální (denní)- dny až hodiny.
Příprava moderátora - 2 měsíce (trénink, rešerše).
Koordinace týmu - 2 měsíce.
Kdo si toto neuvědomí, může jednat tak nezodpovědně jako Hodač. Správně měl nejdříve vypracovat koncepci, následně vyslovit požadavky a během celého tohoto procesu pracovat na kontaktech s kavčím Titanikem, jehož kapitánem se chce stát.
Spěch Rady se neměl stát jeho spěchem. V tomto okamžiku se nový ředitel pohybuje v oblasti, která s managementem televize nemá nic společného. Pracovně-právní otázky se řeší tímto způsobem tam, kde někdo krade stříbrné lžičky nebo sahá sekretářce na ňadra. Na začátku ředitelování se tak pracovat nedá - ze zmíněných časových důvodů takto reforma prostě nefunguje. Ještě horší je, že k reformě ani Rada nedala patřičný podnět.
Snad si předpoklady reformy ani neuvědomuje. A v Parlamentě působí řada politiků, kteří opět míní, že Radu - a tím i televizi - řídí.
Tentokrát se vyslovil poslanec Langer zdrženlivě, že televizi neřídí. To ovšem při bližším ohledání znamená, že si byl jist, že v příštích dnech bude moci dostatečně do celého procesu zasahovat. A nehraje roli, jestli v následujícím politickém konfliktu prohrál či vyhrál, a jestli výsledné zasahování je zasahování z opačného pólu politického spektra - totiž Dostálovo. Zůstává to hra na špatném pískovišti.
Co se ovšem dá říci o reakci zaměstnanců? Jejich zoufalství lze porozumět. Jistě také vědí, že dovolávat se práva bez jiných prostředků znamená při současném stavu českého soudnictví celou kauzu vzdát.
Zaměstnanci mohou dokázat, že nový ředitel situaci nezvládne. To ovšem není kostruktivní čin - je to jen důkaz dezolátního stavu jejich vlastní instituce - a ten nezpůsobili jen ředitelé. Veliký otazník je při vší demokratické rétorice nad koncepcí zaměstnanců. Zatím veřejnosti nepodali informaci, jak by sami mohli přispět k právně přehlednému fungování své instituce a jak by definovali svou zdrženlivost, danou statutem veřejnoprávního média.
