Britské listy

zdravím Tě i celou rodinu v novém tisíciletí, zajímalo by mě, zda jsi to Ty, který na prahu Nového století jsi mě překvapil razantním vstupem na pole české publicistiky.

JsI-li to opravdu Ty, pak ke Tvému článku na BL 2001-01-05 musím konstatovat, že poznámky Jana Čulíka jsou o kus informovanější, než Tvé argumenty.

Nosíš-li stužky, zastaň se, prosím i mého práva na svobodu projevu. Již od nástupu Puchalského a stejně tak za Chmelíčka jsem Českou televizí „cenzurován“ – Česká televize - její dramaturgové nepřijali jediný můj námět, jediný můj projekt. Dokonce zcenzurovali = nepřijali ani můj projekt z března t.r. na představení politicky zvolené Rady veřejnosti a diskusi o povaze veřejné služby a dalších aspektech starého a připravovaného nového zákona, na jehož přípravě spolupracuji déle než rok – koncem minulého roku společně s Janem Krausem a v průběhu roku s Janem Šternem. Až 17.12. 2000 jsme pro jeho prosazování zvolili jiné cesty.

Výjimečně i Jan Čulík nemá pravdu, když se holedbá, že jeho Britské listy byly první, kdo přišel v květnu 2000 s návrhem ať „Rada zasedá veřejně (Britské listy to navrhly jako první už 12. 5. 2000; Jana Dědečková, která jako jediný člen Rady tuto myšlenku prosazovala, však v nové Radě s největší pravděpodobností nebude. . . ). Ani pan Čulík není vševědoucí, a proto přikládám teze z Divadla Na Zábradlí z prosince 1999 (v závěru tohoto článku).

Nejsem sám, kdo je partou z ČT cenzurován – Vláďa Merta, Kristina Vlachová je zásadně vysílána těsně před půlnocí, aby její pořady o vyšetřování (nevyšetřování) a nesouzení Grebeníčka st. za zvěrstva v Uherském Hradišti, o nečinnosti ÚDV apod. nemohl nikdo vidět, stejně tak další. Jsou to ti samí producenti a dramaturgové, kteří dnes stojí v čele vzpoury – od chvíle, kdy se jim zhroutil svět zajišťující jim jejich mocenské a občas i cenzorské pozice pod ochranou nepříliš odborného ředitele Chmelíčka.

Doufám, že nyní – po celodenním pátečním martyriu u obrazovky, která nám zprostředkovala názorově velmi širokoúhlou rozpravu ve sněmovně, je Tvůj názor již posílen o znalost všech aspektů současného sporu. Zejména časová podmíněnost veškerých kroků je důležitá pro posouzení příčin a následků rebelie v ČT.

V rozpravách okolo zákona o ČT se pohybuji již déle než rok a dost dlouhou část této cesty jsem prožil krok za krokem s Janem Šternem a Janem Krausem, které jsem pozval do restaurace, ve které 17.12.2000 vznikla první rebelující petice. Tam se naše cesty poněkud rozešly. Snažil jsem se horkokrevné revolucionáře upozornit, že ten text, který dopředu připravili, by měl být detailně diskutován a zbaven nepravdivých tvrzení. . . Byl jsem horkokrevnými kolegy okřiknut s tím, že na slovíčkách nezáleží, není čas, musíme do vysílání, vzhůru k vítězství . . . Pro petici z 17.12. 2000 jsem nehlasoval nejen já, ale i Jan Gogola ml. a jedna blondýna z Unie překladatelů, které se rovněž nezdál text plný polopravd a lží. Teď revolucionáři jsou ve vysílání, ale o profesionalitě a vyváženosti jejich relací, neřku-li mítinků může mluvit jen slepý a hluchý. O vysílání Bobovize nemá cenu mluvit vůbec, to nejsou regulérní podmínky novinářské práce.

Volba Jiřího Hodače nebyl politický puč – ten se odehrál už dávno předtím, když Chmelíček extenzivně přijímal zpět do tv. bývalé „nepostradatelné a oddané profesionály“ z éry Mathého a další jím doporučené osoby se „správným US smýšlením“ (nemám nic proti US, ale nesmí se zmocňovat veřejné televize!). Volba Hodače byla „jen“ zkratová volba pod tlakem třistahlavého rozlíceného davu, který stál za oknem místnosti, ve které zasedala vyděšená Rada. Dav jim v přízemí bušil na sklo „my jsme koncesionáři, kterým se budete zpovídat“. . . Další kroky jsou už jen projevem všeobecné hysterie. Než Hodač stačil cokoliv zcenzurovat, aniž projevil tento úmysl, už byl exkomunikován ze „slušné“ společnosti a štván jako zvěř. Teď je na řadě Rada – všichni se sejdem v nemocnici.

Nehodlám s ním spolupracovat, ale nehodlám také pít jeho krev.

Chci televizi veřejné služby otevřenou všem názorům a slušnou ke všem!

V Divadle Na Zábradlí se rokovalo o budoucnosti České televize

Několik poznámek k setkání televizních tvůrců, producentů, produkčních, publicistů a dalších koncesionářů České televize v Divadle Na Zábradlí ve čtvrtek 2. prosince 1999

Setkání svolali pánové Jan Kraus, Jiří Ornest, Jan Štern, Lubor Kohout, Martin Vadas a Josef Viewegh se záměrem poradit se s odborníky z televizního oboru o příčinách a zejména dlouhodobějším řešení současné krize okolo České televize. Zásadní příčiny současného stavu a principy navrhovaného řešení nastínil Jan Štern ve svém článku v MFDnes ze dne 1.12.1999 „Nejde jen o Jakuba Puchalského“.

Diskusního setkání Na Zábradlí se zúčastnilo asi padesát pozvaných hostů mimo jiné kancléř presidenta Ivo Mathé, poslanec Jiří Vlach, podnikatel v oboru audiovize a režisér Fero Fenič, podnikatel a ředitel České filmové akademie Petr Vachler, zástupci Filmového a televizního svazu FITES a další osobnosti oboru. Účastníci setkání se seznámili se záměrem iniciativní skupiny o vytvoření nového zákona o České televizi, který by měl vyřešit některé dlouhodobé příčiny současného kolapsu Puchalského televize. Generálnímu řediteli televize, která by měla být veřejnoprávní, vyjadřuje v posledních dnech nedůvěru většina profesních a občanských sdružení a dokonce i mnoho vlastních zaměstnanců ČT.

Organizátoři setkání seznámili přítomné ze zásadami navrhovaných zákonných i následných dlouhodobých organizačních řešení. Z nichž nejpodstatnější je návrh na rozšíření počtu členů Rady ČT na 25. Část rady by měla volit poslanecká sněmovna a část senát, ale vždy pouze na návrh občanských sdružení. K diskusi byl předložen návrh § 4 v pracovním znění:

Rada České televize

§ 4

(1) Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů České televize, je Rada České televize (dále jen "Rada"). Rada má dvacet pět členů.

Patnáct členů Rady volí a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky a deset členů Rady volí a odvolává Senát Parlamentu České republiky, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.

Kandidáty na člena Rady navrhují významné kulturní , regionální, politické, odborové, církevní, školské, vědecké, ekologické, etnické a zájmové organizace a sdružení podle následujícího klíče:

3 členy volené poslaneckou sněmovnou a 2 členy volené senátem navrhují kulturní organizace,

3 členy volené poslaneckou sněmovnou a 2 členy volené senátem navrhují politické strany a hnutí,

2 členy volené poslaneckou sněmovnou a 1 člena voleného senátem navrhují regionální organizace,

2 členy volené poslaneckou sněmovnou a 1 člena voleného senátem navrhují církevní organizace,

1 člena voleného poslaneckou sněmovnou a 1 člena voleného senátem navrhují odborové organizace,

2 členy volené poslaneckou sněmovnou a 2 členy volené senátem navrhují školské a vědecké organizace,

2 členy volené poslaneckou sněmovnou a 1 člena voleného senátem navrhují etnické a zájmové organizace.

Součástí předneseného návrhu byl požadavek na veřejné jednání Rady České televize, jejíž jednání se dodnes konají za zavřenými dveřmi a jediným výstupem z jednání bývají stručné a často nic neříkající zápisy na internetu, uveřejňované s velkým zpožděním. Občané a koncesionáři by měli mít možnost slyšet a vidět, jakým způsobem je jednotliví členové rady zastupují, zda nereprodukují jen jakési mezistranické dohody o dělení televizního koláče.

Martin Vadas a Jan Kraus požadovali otevřené a průběžné informace o nakládání s prostředky koncesionářů stejně jako kontinuální informovanost o frekvenční analýze výskytu osobností a politických stran na obrazovce. Současné handrkování poslanců s Radou o informace o chodu Puchalského televize je nesmyslné a nedůstojné. Informace by měly být k dispozici nejen poslancům, ale všem koncesionářům. Martin Vadas se domnívá, že tato informovanost by mohla otupit věčné a nekonkrétní výpady vůči poslancům, kteří se odváží vznášet dotazy na chod veřejné instituce při projednávání nedostatečné zprávy Rady ČT.

„Nezávislost České televize za průsvitnost a vyváženost veřejné služby“ požadovali účastníci setkání.

Otevřenost veřejnoprávní televize musí být podmínkou nezávislosti instituce veřejné služby. Nezávislost by měla být zajištěna nejen navrhovaným postupem volby Rady, ale i automatickým inflačním indexováním televizního poplatku, aby politické strany nemusely podstupovat věčné nařčení z vydírání České televize při opakovaných požadavcích na navýšení tv. poplatku novelizací zákona.

Průhlednost činnosti České televize nejen vůči parlamentu ale i veřejnosti a zejména koncesionářům by měla sehrát samoregulační funkci – internet by měl zpřístupnit průběžné informace o stavu, chodu a výsledcích veřejnoprávní instituce – měsíční uzávěrky finančních toků, zúčtování jednotlivých pořadů (uzavřených a neuzavřených), průběžná frekvenční analýza o výskytu politiků, stran a osobností v jednotlivých pořadech – kontinuální statistika na základě informací o pořadech – lze využít již existujících programů jako např. „provys“ (statistika a její metodika musí být součástí veřejné služby – není vždy třeba volat po nezávislých expertízách, budou-li informace ČT věrohodné), zveřejňování expertiz placených Radou ČT, přehled podaných a vyřízených stížností a pochval apod.

Veřejné www-diskusní forum o činnosti ČT a povaze veřejné služby musí být součástí otevřenosti veřejnoprávní televize.

Prvním úkolem nové Rady ČT (sestavené na občanském principu) by měla být definice pojmu televize veřejné služby – veřejnoprávní poslání ČT – bude-li třeba přesnějšího vymezení nad rámec zákona.

Jedná se zejména o principy sestavení programového schématu veřejnoprávní televize.

30% programu by měli České televizi dodávat nezávislí producenti s cílem zajistit dostatečnou pluralitu názorů a podpory domácí tvorby.

Principy jednání ČT s nezávislými producenty a dalšími dodavateli.

Veřejné informace o dodavatelích, zakázkách i cenách (obdobné otevřené informace poskytuje řada městských zastupitelství, která hospodaří s řádově nižšími objemy prostředků.

Kritéria hodnocení producentů.

Průběžné informování o programovém schématu –

Kolik a jakého zpravodajství – domácí, zahraniční, regionální?

Kolik a jaké publicistiky – analytické a diskusní pořady?

Kolik a jakého dokumentu?

Kolik a jakých vzdělávacích pořadů?

Kolik a jaké dramatické tvorby?

Kolik a jakých hudebních pořadů?

Kolik a jakého sportu ?

Kolik a jaké zábavy ?

Průběžné informování o výrobním úkolu, o nákupu pořadů, o rozpočtech, o cenách jednotlivých pořadů v jednotné měně.

Na setkání byla zmíněna i nutnost ochrana autorství projektů – databáze projektů, registrace, smluvní zajištění.

Vznikla diskuse, zda se máme zabývat řešením dnešní krize; "ČT je v troskách, neexistují výrobní úkoly, není žádná informovanost, nikdo nezná vysílací schéma a rozpočet pro rok 2000. Je třeba nutně řešit současný neutěšený stav," řekl producent převzatých pořadů ČT Václav Luks. ". Podobné požadavky přednesli znechucení zaměstnanci České televize, na které zejména dopadá současná krize, ale tento směr jednání prosazovali i podnikatelé Vachler a Fenič, kteří si uvědomovali hloubku problémů v současné České televizi.

Závěrem setkání se podařilo ujednotit na důrazném požadavku řešení dnešní krize České televize již existujícími orgány a pokračování prací na návrhu zákona, který by mohla předložit skupina poslanců, abychom nemuseli čekat na návrh, který slibuje ministerstvo kultury až na červen příštího roku.

V Divadle Na Zábradlí se rokovalo o budoucnosti České televize Několik poznámek k setkání televizních tvůrců, producentů, produkčních, publicistů a dalších koncesionářů České televize v Divadle Na Zábradlí ve čtvrtek 2. prosince 1999.