Britské listy

Ač se to ve vypjaté atmosféře posledních dnů nezdá, Česká republika opět udělala velký krok k normální evropské demokratické společnosti. Toto , na první pohled absurdní tvrzení, se pokusím vysvětlit.

Pojmy pravice a levice jsou v dnešním světě spíše než s ekonomickou stránkou svázany s přístupem k zákonům a řízení lidského chování. Sociální inženýrství zůstalo levici, svoboda občana pravici ( ač hesla mnohdy hovoří o opaku).

Do současné doby přetrvával v ČR poněkud nenormální stav věcí, kdy se většina inteligence stavěla na stranu "pravicových" stran naší společnosti. To není běžný jev a to dokonce i v celosvětovém měřítku (viz např. známá levicová orientace většiny hollywoodských herců - nikoliv však už producentů).

Současně přetrvával model dvou pojetí politiky - levé a pravé. Podpora nepolitické politiky nikdy nenalezla větší podporu s výjimkou intelektuálních kruhů. Tato skutečnost ovšem přináší této části společnosti permanentní frustraci. Poněkud se pozapomělo na skutečnost, že český volič nemá zkušenost s třetí variantou - populistickou politikou. Ve skeptickém českém prostředí a po fiasku republikánů nikdo tuto variantu nebral na vědomí.

Po 40letech boje za všechno a za vše neumíme vyjednávat, ale pouze bojovat. Bojovalo se o zrno, splnění plánu a nově i za pravdu. V diskuzi může vzniknout plichta, v boji musí být vždy jeden poražen. A nyní se tedy začalo bojovat. Za pravdu, vyšší principy, duch zákona atd.. Nad protivníkem je nutno zvítězit!

Československá televize byla díky chytré úpravě leninského principu masové propagandy hlavní hlásnou troubou komunistů. Taky tam odcházeli nejlepší žáci fakulty žurnalistiky. To se jednoznačně projevilo po jejich odchodu v r.1990 pádem kvality zpravodajství, byť již objektivního. Byl takový příměr - odešli jedničkáři, nastoupili dvojkaři a trojkaři. Nástup nové generace samozřejmě řeší problém jen z části - nemá se od koho učit, tradice zde není.

Televize byla jedním z hlavních katalyzátorů r.1989 a velkou měrou přispěla k úspěchu celé akce. Byla tribunou demokracie v totalitním prostředí. Tato gloriola jí do dnešních dnů, byť v podvědomé rovině, zůstala. Přestože je pouze jedním z několika stovek zpravodajských médií.

O poměrech v této instituci si ovšem netřeba dělat iluze. Neodvezení p.Hodače televizním řidičem bylo vydávano za protest - s kterým ovšem dnes a denně bojují všichni tv pracovníci už několik let. Nemluvě o osvětlovačích atd..

Do této situace má přijít a přichází nový ředitel, který není nikomu a ničemu zavázán. A malér je hotov. Je ohrožena klidné existence minimálně 10 000 lidí - zaměstnanci tv, spřízněné osoby a navázané firmy. Je ohrožena výroba filmů - hlavní producent v této republice je právě Česká televize. Jsou existenčně ohroženy stovky herců, svázaných s produkčním prostředím. A tak nastane katalytická reakce.

Situace se normalizuje. Novináři spustí propagandu, kterou převzali ještě od svých předchůdců. Umělci přes verbální pravicovost začnou jednat levicovými prostředky za nápravu stávajícího stavu. Činí tak prostředky, které jsou zde bohužel stále běžné - bojem za (svoji) pravdu. K velkému překvapení všech část společnosti zůstane pravicová a trvá na dodržení zákona.

Ostatně - je to asi poprvé, co se ODS zachovala jako skutečně konzervativní strana a nikoliv jako moderní sociální demokraté. Do toho přichází populisté v balení US a mistrně využívají nové situace. Současně si mnozí léčí svoji frustraci - viz hlavní hesla manifestace z 3.12..

Společnost se rychle štěpí do poměrů běžných všude ve světě. Levicová umělecko-intelektuální fronta se sklony k radikalismu. Konzervativní (menšinová) část společnosti.Váhající střed. Naprosto lhostejný zbytek sledující TV Nova ( v lepším případě).

Obavy z další eskalace jsou asi zbytečné - v této zemi poslední skutečně občanská válka skončila bitvou u Lipan. A je nás příliš málo a jsme na sebe příliš závislí, než aby zde byly pěstovány dlouhodobé nenávisti. Po rozptýlení prachu z boje a vystřízlivění z kocoviny nové revoluce budeme ještě blíže normální nezajímavé zemi se standardním politickým a sociálním rozvrstvením.

Myslím, že toto poznání bude asi největší porážkou všech současných ( byť zdánlivě vítězných) revolucionářů.